Mžik: O brýlích bez skla

Teprve nedávno mi došlo, co je na fotkách všech slečen v obrovských brýlích na tokyofashion i jinde špatně. Jejich falešné brýle nejen že nemají dioptrická skla, ony pro jistotu nemají skla žádná.  

(off: pokaždé si vybavím Woodyho Allena :)

Nejde o nijak nový trend, adoptovaly si ho gals, rozšířil se do dalších asijských zemí (Korea, Taiwan) nebo odtamtud možná přišel, i když to mi přijde spíš nepravděpodobné a hlavně nepodstatné. Důležité je, proč se vůbec něčím takovým zabývat, ne-li psát článek?

Celou věc jde přijmout jako jednu z mnoha zajímavostí a nechat ji plavat.
Anebo si je dobré uvědomit, co tvoří úhelný kámen japonské módy.

My na Západě máme sklon znevažovat. Pokud vám někdo pochválí outfit, odpověď musí vyznít co nejvíc nenuceně (O tohle? To stálo pár kaček/našla jsem na dně skříně). Pro nás by brýle beze skla nefungovaly, protože by nezapadly do konceptu nenucenosti, vypadaly by nepatřičně a uměle. Naše obrovské brýle mají skla.

Japonské ne, právě z toho důvodu, že primárním cílem všech gyaru a spol při oblékání je nějak vypadat. Pokud máte přístup k Jelly nebo FRUiTS, samy módní časopisy vám řeknou, že je samozřejmě naprosto přirozené odstranit si ze svých brýlí skla, protože by mohla vadit vašim umělým řasám nebo by mohla zničit fotografie vašeho outfitu díky nežádoucím odleskům. Pouliční móda v Japonsku je o nošení kostýmů. Je o tom být vidět v té krátké chvíli než se zapojím do pracovního procesu, který mě (pravděpodobně) semele.

......

Co potom ale západní dívky, které se vzhlédly v Harajuku?
Jak nosí své brýle?