K-pop versus J-pop

Aneb proč mají v poslední době v Japonsku takový úspěch korejské idol skupiny.


Traduje se, že nikdo nevydrží u j-rocku déle než 5 let. Poměrně velké procento j-rock fanoušků přejde na asijský pop a můžu potvrdit, že ani mně se přes konstatní X, Sugizo, Dead End a spol. mánii úplně nevyhnul. Přesněji řečeno některý japonský a dívčí. Z kapel, o kterých bude za chvíli zmínka, si ve skutečnosti bez pohrůžky násilím (nebo obligátně Gacktovo Vanillou) poslechnu ráda maximálně pár AKB48 singlů, ale pravdou je, že mě celý systém fascinuje (a že mám pevně na disku pro někoho takové zlo jako Perfume a nestydím se).

Je to jako sledovat jednu velkou a zábavnou laboratoř. Každý ví, že idols jsou v první (i poslední) řadě továrnou na zisk. Na rozdíl od zbytku světa je ale tady jejich tvorba a kontrola dovedená k dokonalosti.

Než se konečně vymotám z úvodu, ještě je třeba poznamenat, že Johnny's a boy bandy vůbec jdou mimo mě a nebudu je zmiňovat (btw Arashi opět i letos vyhráli anketu o nejpopulárnější japonské hudebníky). V jádru proti nim nic nenamítám, ale zkrátka mi říkají ještě méně než ta dívčí polovina a kromě toho se někdy v budoucnu chystám dštít oheň a síru na Johnnyho Kitakawu. Ale k věci.

Konec roku 2010 byl v Japonsku ve znamení druhého boomu korejské pop music. Ten první měl na svědomí třeba boy band TVXQ. Tentokrát se dělo ale něco nového. Jasným reprezentantem nové vlny se staly Girls' Generation a za jejich japonským úspěchem překvapivě stály gyaru a pak a to především obyčejné mladé Japonky.

Není přitom pravda, že by japonský průmysl prodělával krizi, naopak úspěšně zvládal a zvládá produkovat nové a nové skupiny. Proč potom to šílenství po nějakých devíti Korejkách?

Korea

Girls' Generation (SNSD)

KARA

After School

2NE1

X

 Japonsko

Morning Musume

The Army...oh sorry AKB48

S/mileage

brzy debutující ChocoLe

Japonský hudební průmysl měl dlouho za to, že spotřebitelé rádi ne moc dlouho a dobře trénované, ne přehnaně talentované a ne moc hezké dívky, že zkrátka chtějí vidět obyčejnost. Co když ale nastal čas na změnu?

Postavte proti princeznovským Morning Musume, sexy, sebejisté a charismatické skoro modelky a k tomu ještě přidejte chytlavé singly, založené na silných melodiích a opakujících se refrénech, které uváznou rychle v hlavě, ať se bráníte, jak chcete. Rozdíl mezi nimi a americkým popem? Prakticky jen jazyk. A zákazníci si začínají volit je, i když to pro Japonsko znamená poměrně nezvyklou věc, obrátit se na zahraniční trh. Anebo lépe nechat korejské skupiny debudovat na japonské půdě.

*

Je třeba se ale bát o budoucnost japonského popu? Vůbec ne. Korejské kapely mouhou mít celosvětově (nebo alespoň v rámci Asie) mnohem větší prodeje než ty japonské a Japonci si je mohou nechat proniknout do svých domovů a Oriconů, ale i tak spousta z nich stále zůstane věrná domácímu konceptu roztomilosti a 'idolu jako jsem já'. Má v zemi tradici a i když si snad časem adaptuje něco málo z nové mánie (pokus o 'dospělé' idoly u SND48), ta určitá jinakost a unikátnost tu zůstane.

Realita je taková, že tzv normální dívky na konci puberty získaly své nové hrdinky (které by každého otaku vyděsily seriózně k smrti), otaku se dál budou klanět svému divadlu v Akihabaře (AKB48 a derivace) a pokud ne stále tu pro ně a pro školačky zůstvají S/mileage. Gyaru zůstanou věrné Kaně, Ayumi, Kyary a různým rádoby šokujícím věcem, o které se občas pokouší AVEX, nu a nakonec, ale rozhodně ne s nejmenší váhou - vždycky tu jsou a budou Johnny's.