Kyary absolvovala první vystoupení před fanoušky v USA, Koda Kumi se bude vdávat. AKB48 prodali za první týden vždy víc než milion kopií každého ze svých posledních čtyř singlů a Akanishi Jin ovládnul Oricon se svým americkým debutovým mini albem.
Jen mně na poslední informaci něco nesedí? Akanishi Jin, ztracený syn Johnny's a KAT-TUN, který asi nikdy nebude tak ztracený, jak by si sám přál.
Asi před rokem odešel z KAT-TUN, aby se pokusil o věčný a nikdy doteď úplně naplněný sen japonských idolů - dobýt americký hudební trh. Byl to rozhodně ambiciózní cíl a Jin k němu měl dobré předpoklady a kontakty, protože Johnny's mají dlouhé prsty. Ale právě díky tomu bylo poměrně jasné, že ho přes jakékoliv vnější zdání nepustí snadno.
Co se děje okolo něj teď, když ohlášenou kariéru opravdu spustil, to potvrzuje. Zůstat na půl cesty mezi Amerikou a Japonskem k dobývání amerického trhu zrovna nepřispívá. Ale třeba je všechno jen jeden velký marketingový trik a žádný americký sen nikdy tak docela cílem nebyl.
Jin Akanishi má tedy za sebou vydání prvního amerického singlu TEST DRIVE, který se dotáhl na číslo 1 americké iTunes dance chart, což je dobré (když se pomine to, že v klipu k písničce ani jednou neukázal obličej, aby náhodou nebylo poznat, že je ach Gackte! asiat s jemnými rysy).
Už méně pochopím, proč jsou všichni tolik paf z faktu, že jeho americké minialbum má první příčku v japonském Oriconu. Je docela přirozené, že ho dosavadní fanoušci nezavrhli, ale dělat z toho hned senzační úspěch? A už vůbec mi hlava nebere, proč jeho další singl Seasons bude sice v angličtině, ale vyjde jen v Japonsku. Pro domácí fanoušky opět fajn, ale pro někoho, kdo se tak halasně snaží dobýt Ameriku, je to při nejmenším zvláštní tah, kalkulace jeho manažerů se ubírají divnými cestami. Papírově je teď sice pod Warnerem, ale nejsem si jistá, jak je to ve skutečnosti.
Pro mě jako šťourala, který má japonskou muziku z 75% jako věčný zrdoj zábavy a něco opravdu na poslech hledá často spíš jinde, z toho vyplývá, že z jistých spárů nikdy neuniknete a pokud chcete být slavní, živit se hudbou, mít peníze a být nezávislí, musíte mít doopravdy velké štěstí a koule k tomu. Asi tak jako Yoshiki Hayashi. U Mistra H je to ještě vtipnější, jelikož se nás konstatně snaží přesvědčit, že žádné koule nemá...
Jen mně na poslední informaci něco nesedí? Akanishi Jin, ztracený syn Johnny's a KAT-TUN, který asi nikdy nebude tak ztracený, jak by si sám přál.
Asi před rokem odešel z KAT-TUN, aby se pokusil o věčný a nikdy doteď úplně naplněný sen japonských idolů - dobýt americký hudební trh. Byl to rozhodně ambiciózní cíl a Jin k němu měl dobré předpoklady a kontakty, protože Johnny's mají dlouhé prsty. Ale právě díky tomu bylo poměrně jasné, že ho přes jakékoliv vnější zdání nepustí snadno.
Co se děje okolo něj teď, když ohlášenou kariéru opravdu spustil, to potvrzuje. Zůstat na půl cesty mezi Amerikou a Japonskem k dobývání amerického trhu zrovna nepřispívá. Ale třeba je všechno jen jeden velký marketingový trik a žádný americký sen nikdy tak docela cílem nebyl.
Jin Akanishi má tedy za sebou vydání prvního amerického singlu TEST DRIVE, který se dotáhl na číslo 1 americké iTunes dance chart, což je dobré (když se pomine to, že v klipu k písničce ani jednou neukázal obličej, aby náhodou nebylo poznat, že je ach Gackte! asiat s jemnými rysy).
Už méně pochopím, proč jsou všichni tolik paf z faktu, že jeho americké minialbum má první příčku v japonském Oriconu. Je docela přirozené, že ho dosavadní fanoušci nezavrhli, ale dělat z toho hned senzační úspěch? A už vůbec mi hlava nebere, proč jeho další singl Seasons bude sice v angličtině, ale vyjde jen v Japonsku. Pro domácí fanoušky opět fajn, ale pro někoho, kdo se tak halasně snaží dobýt Ameriku, je to při nejmenším zvláštní tah, kalkulace jeho manažerů se ubírají divnými cestami. Papírově je teď sice pod Warnerem, ale nejsem si jistá, jak je to ve skutečnosti.
Pro mě jako šťourala, který má japonskou muziku z 75% jako věčný zrdoj zábavy a něco opravdu na poslech hledá často spíš jinde, z toho vyplývá, že z jistých spárů nikdy neuniknete a pokud chcete být slavní, živit se hudbou, mít peníze a být nezávislí, musíte mít doopravdy velké štěstí a koule k tomu. Asi tak jako Yoshiki Hayashi. U Mistra H je to ještě vtipnější, jelikož se nás konstatně snaží přesvědčit, že žádné koule nemá...
tou poslední větou jsi to zabila...
OdpovědětVymazat