Na počátku byla kniha,
přesněji kenzai novela (čtená přes mobilní telefon). Začala vycházet v roce 2005, ale brzy si získala takovou popularitu (za rok si ji stáhlo 10 miliónů uživatelů), že stála velkému nakladatelství za pozornost a papírové vydání. V roce 2007 začala vycházet stejnojmenná manga a byl natočen film, do kin se na něj přišlo podívat 3 milióny lidí. Konečně v roce 2008 vzniklo dorama o 6 epizodách a pokud jste na Koizoru někdy narazili, bylo to pravděpodobně díky němu. Smutný příběh o vážných tématech, který se stal masovým fenoménem.
Nejzajímavější na původní knize je fakt, že o její autorce nevíme prakticky nic kromě jména – Mika. I když se téměř přes noc stala nejlépe prodávanou mladou autorkou, nikdy neodhalila veřejně svojí identitu. Koizora má být 'pravdivý příběh', nebo alespoň příběh založený na zkušenostech Miky. Právě v anonymitě leží jeden z klíčů k jeho úspěchu. Čtenář se tak mnohem snadněji chytí do sítě empatie, prožívá příběh osobněji a zdá se mu paradoxně reálnější, než kdyby znal skutečného autora. Mika mohla strávit obyčejné dětství a vše se jí mohlo rodit v hlavě při nudném zaměstnání někde za kancelářským stolem.
Ale to se nikdy dozvíme, a tak Mika věčně zůstane Mikou Taharou, která se na střední škole zamilovala do Hira, toho problémového kluka a prošla si pokusem o znásilnění, neplánovaným těhotenstvím v šestnácti a následným potratem, aby kromě svého dítěte nakonec ztratila i svoji první lásku, když je Hirovi diagnostikována rakovina, které přes veškerý boj podlehne. A nechává zlomenou Miku samotnou jen se vzpomínkami.
Pro mě je Koizora společenský fenomén, ale i snadno přístupný příběh, který se dotkne každého, ať chcete nebo ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat