Sabrina Heaven
Osobní: K TMGE i k jejich (před)poslednímu albu mám zvláštní vztah, už protože mi bylo tehdy v roce 2003, kdy se kapela rozhodla svojí dvanáctiletou kariéru zvolna končit, přivezeno jako dárek z Tokia.
Nijak zvlášť nevyhledávám garážový rock, ale Sabrina Heaven bylo neuvěřitelné hluboko v mých teenage letech a zůstalo takovým doteď. A stejně tak TMGE. I proto dříve něž v roce 2009 začal každý 'truchlit' pro Jasmine You (a těmi uvozovkami nechci nijak znevážit ty, které tragická událost vážně zasáhla), já se vyrovnávala s odchodem kytaristy, bez kterého bych dost možná nikdy muziku s předponou j- nezačala poslouchat. Ale konec sentimentu, každý ze členů kapely dál pokračuje ve vlastních projektech (doporučuji Rosso a The Birthday), mám tak stále o zábavu (při shánění) a poslech postaráno.
TGME - Taiyo Wo Tsukandeshimatta
TMGE - Gypsy Sunday
TMGE - Night Is Over
bonus pro fangirly:
 |
| Yusuke Chiba (zpěvák) |
Ha, další podpásovka :oD
OdpovědětVymazatPro mě jsou TMGE navždy neodmyslitelně spojeni se soundtrackem k Aoi Haru. The Birthday jsem objevila poměrně nedávno a jásala jsem nad nimi jak nad právě objeveným svatým grálem.
Ó Yusuke! Miluju jeho hlas a jeho punkové pojetí rock'n'rollu :oD
PS: Zajímavé je, že hodně filmových fandů miluje muziku z Aoi Haru, ale mezi j-rockovými fanynkami TMGE moc populární nejsou. Nebo se mýlím?
Jsem vděčná už zmíněnému Aoi Haru, že mi je přivedl do cesty. Nepamatuji si, že bych někdy takhle jásala nad soundtrackem.
OdpovědětVymazatPřipisuji si k poznámkám The Birthday a Rosso.
Potvrzuje se, že přes Aoi Haru se k nim asi dostal každý nebo velká většina :)
OdpovědětVymazatSamotnou by mě zajímalo, jak je to s TGME a j-rockovými fanynkami, myslím, že jsou obvykle vcelku konzervativní a pokud nesledují navíc japonské filmy nebo anime, k podobným kapelám se asi nikdy nedostanou?
Další důvod (mimo skvělých filmů), proč Toshiakimu Toyodovi líbat nohy :oD Mimochodem na tom soundtracku se podíleli i neméně úžasní The Blondie Plastic Wagon. Nechápu jak to, ale ten japonský punk-rock má větší grády než britský :oD
OdpovědětVymazatA nebo... a to se vracíme zpět v kruhu... poslouchají spíš ty fotky :oDDD Ne, vážně, TMGE je spíš underground. A když chce někdo takovou muziku poslouchat, musí prostě hledat. V záhlavích blogísků na blog.cz ji rozhodně nenajde. Mám to štěstí, že jsem i filmový fanda, a s dobrým režisérem jde ruku v ruce i dobrá hudba. Aoi Haru byla trefa do černého ve všech směrech. Ten film je moje srdcovka.
Hurá fungují mi komentáře na vlastním blogu.
OdpovědětVymazatUnderground možná z našeho pohledu. Myslím, že TGME prodali tolik desek, že se o tom většině j-rock kapel nebude nikdy ani zdát. To jen my fanoušci mimo Japonsko a s připojením k netu máme pocit, že je j-rock nějaké obrovské a úspěšné hnutí. Ve skutečnosti je to pořád jen celekm malá zvláštní subkultura a takovou zůstane.
Měl by ze mě být větší filmový fanda, ušetřila bych si spoustu hledání :), protože máš pravdu, tyhle skupiny jsou o hledání a o náhodě, i když dnes už je zaplaťGackt spousta míst a blogů, kde se dá k japonské muzice dostat.
Myslela jsem underground z hudebního hlediska. Není to popík na první příčky Oriconu (zaplaťMana). Ale možná tam někdy byli a v tom případě japonského hudebního fanouška neustále podceňuju :o)
OdpovědětVymazatŽe se rockové kapely v Japonsku mají co ohánět, aby to někam dotáhly, je vidět už právě z těch žebříčků prodejnosti. Ale ty jsou na celém světě stejné. Rock prostě dneska nevládne. Tedy ne v hitparádách. Ale největší, nejúspěšnější a nejvýdělečnější koncerty mají právě rockové kapely. Takže rock žije! :oD
Věřím spíš na tu náhodu. Občas mám záchvaty, že vlezu na blog s desítkami, stovkami downloadů a jdu po jménech, která neznám. Po třetí neposlouchatelné kapele to ale zpravidla vzdávám :oD