We live in Yellow House

Na internetu koluje spousta více méně šeptaných historek. Patří k nim i ta o Yellow House Harajuku.

Jsou jména, která každého příznivce japonské alternativní módy okamžitě uhodí do obličeje a po srážce pokaždé zanechají v ústech pachuť něčeho velkého. Moi-meme-Moitie, h.Naoto nebo úplně z jiné strany pomalu ale jistě 6%DOKIDOKI. Existuje ale módní značka, která na žádných oficiálních fan listech nefiguruje, dokonce o ní většina nemá a nikdy nebude mít ponětí a přesto byla právě ona určující pro podobu desítek j-rockových PV, stage kostýmů a photoshootů. Label má název Yellow House Harajuku.

X Japan, hide, ZI:KILL, Luna Sea, Miyavi, Buck Tick, Dir en grey, L’arc~en~ciel,...ti všichni si u trochu svérázné návrhářky pořizovali kostýmy a kupovali oblečení. Stačí projet děkovací sekce bookletů starých cédeček a je veliká šance, že se tam mihne i Yellow House.

Obchod dnešním dnem funguje neuvěřitelných 30 let. Potíž je, že nikdy doopravdy nedělal velkou reklamu sám sobě a kdo dnes není vidět a nedostane se na internet, jako by nebyl. A to se klidně může nacházet na Takeshita Dori, současném srdci Harajuku.

Přesněji řečeno na Takeshitě ve sklepě, protože obchod se skutečně nachází pod úrovní ulice a vede k němu jen poměrně nenápadná vývěsní cedule. Prostor je to malinkatý, rozměrem takový obvyklý Yoshikiho šatník. A přitom jestli dodnes existuje svatyně starého Visual Kei, najdete ji právě tam. Zdi jsou polepené plakáty, podepsanými fotkami, starými vstupenkami a backstage pasy na ty nejlegendárnější z legendárních koncertů. Pro jeden každý z nich by fanoušek vraždil a ony si tam jen tak visí a loupou se a jsou přelepovány novými a novými věcmi a nesmíte si je ani vyfotit.

Svou velkou chvíli si prožil Yellow House na počátku 90. let, dnes jednoduché outfity (můžete si koupit jak jednotlivé kusy oblečení, tak si nechat přímo majitelkou - kdo z návrhářů to dnes dělá - navrhnout celou kombinaci) příliš neletí. Yellow House se pohybuje někde mezi gothic a punk módou. Nenápadnější verze Sex Pot Revenge, méně dramatický Mana nebo znovu h.Naoto. Trochu starosvětské oblečení, ale kdo z nás by při koupi trička nechtěl slyšet, že stejné má i Die z Diru a navíc a na tom se všichni shodují, oblečení z Yellow Housu je úžasně pohodlné (a s cedulkou YELLOW HOUSE ORIGINAL  Tokyo Harajuku! :).

Ke druhé shodné věci patří excentričnost majitelky. Podstatné je vystihnout její dobrou chvíli, být fanoušek starého VK, mluvit japonsky a nejlépe BÝT Japonec. Kolují o ní spousty historek, od té jak někomu sehnala lístek na Tuskův koncert prostě tím, že Tuskovi zavolala, přes její ležérní vtipkování a troušení vzpomínek na toho nebo onoho člena vaší oblíbené kapely, až po předstírání, že neumí anglicky a opravdu nepříjemné zacházení, když zjistí, že nemáte sakra ponětí o existenci ZI:KILL.

Tahle starší a přesto energická paní, co si zapaluje cigaretu od cigarety, je jednoduše stejně legendární jako obchod. Hraje roli jeho majitelky, designérky a často i prodavačky zároveň. Zmínila jsem, že umí anglicky. Vysvětlení není složité, v 70. letech byla v Anglii během slavné punkové exploze a odvezla si odtud i inspiraci pro Yellow House (otevřen podle zaručeně nezaručených informací od roku 1981).

Neustálá proměna tvoří samotnou podstatu módy, ale potom tu zůstává i místo i pro návraty a klasiku. Yellow House stojí jako jedna z mála jistot v neustále se měnícím (a upadajícím, jak se často dodává) moři Harajuku. Visual Kei muzeum, ze kterého si každý může odnést kousek pro sebe, třeba i tu bundu, co si téměř její dvojče ze stejných dvěří kdysi odnášel hide....

Moc ráda takové příběhy sbírám, i kdyby měli přijít zajímavé jen mně.